Jeden den na letní akademii Discover

Autor: Tereza Mrázková | 21.8.2013 o 14:29 | (upravené 21.8.2013 o 22:07) Karma článku: 0,00 | Prečítané:  22x

„Look at the stars. Look how they shine for you..“ probudí mě Coldplay a já zmateně koukám na mobil. Píseň mé oblíbené kapely ale vyhrává z vedlejší postele, kde se převaluje Katka. Včera ještě neznámá osoba, dneska už kamarádka. Přijetí na vysněnou školu, přírodovědu UK, má už v kapse, takže ji tiše závidím. Rozhlédnu se po pokoji a úsměvem se zdravím i s Míšou.  Ta bude příští školní rok v maturitním ročníku stejně jako já a hlásí se na univerzity jako je Harvard, Princeton, Oxford. Zbytek spí a já se plížím do koupelny.

Ve čtvrt na devět jsem konečně schopna vyrazit na snídani. V tašce mám materiály ke kurzům, nějaké ty psací potřeby a na krku se mi samozřejmě houpe cedulka se jménem. Když vejdu do jídelny, hemží se to tam dalšími sto dvaceti studenty a lektory, a tak si sedám ke dvojici, jejíž tváře poznávám ze společné cesty vlakem.  S Filipem, jenž příští rok nastupuje na právo MUNI, se bavím o programu a zároveň si čtu o Ústavě ČR a SR, které budeme probírat v druhém semináři kurzu Právo okolo nás. K naší konverzaci se přidává stále víc lidí, a tak to po chvilce se čtením vzdávám a zapojuju se do debaty o workshopu z minulého dne, Kriminologii. Slovenský lektor Igi, doktorand katedry trestního práva UK, nám vysvětloval, jak zločinům předcházet, třeba takovou „hloupostí“ jako je architektura budov. Diskutujeme tak u snídaně o tom, jak se v daném prostředí chováme určitým způsobem a jak to využít ve prospěch boji proti zločinu.

Krátce před devátou se však každý rozprchne do všech koutů areálu Podskalie, protože nám začíná první dopolední kurz. Slovenský lektor Majo, který v současnosti studuje postgraduální program Magister Juris na Oxfordu, se nás skoro ve dveřích ptá na funkce prezidenta v našich zemích.  Je to podle ústavy prezident silný, nebo naopak slabý? A je to dáno skutečně ústavou, nebo spíš dlouholetým zvykem? A co si myslíme o (ne) povinnosti slovenského prezidenta jmenovat generálního prokurátora? Okamžitě pomýšlím na podobnou aféru v ČR s profesorem Putnou.. Proč je v našich ústavách může i musí, a potom ten zvláštní oznamovací způsob, který je někde mezi tím?

Po devadesáti minutách intenzivní diskuse a výkladu Ústavy následuje druhý dopolední kurz Právo ve světě. S lektorem Kubou, který má za sebou právo na UK a Oxfordu, probíráme případ Caroline a diskutujeme o podmínkách legální sebeobrany. Co na to říká MSD v Haagu? A co na to říkáme my? Ke konci hodiny nás rozděluje do dvou skupin a každé určuje, zda je pro nebo proti legalitě válce v Íránu. Přestože jsem svými názory proti, dostávám za úkol najít argumenty, které by USA ospravedlnili. Je těžké bojovat za něco, čemu nevěřím, ale z debatování vím, že všechno má dvě strany. Opírám se tedy o rezoluci 678 a 1441, argument sebeobrany ani nezmiňuji, to je naprostá hloupost. Na konec těch devadesát minut přetahujeme a živě diskutujeme o rozdílech ve frázích serious consequences a all neccessary means.

Na obědě se seznamuji s dvěma dívkami, českou blonďatou Markétou a Slovenkou Marií. Po chvilce zjišťuji, že jsou obě křesťanky a pouštíme se do debaty o víře a ateismu. Já, spíše ateistka než věřící, fascinovaně poslouchám o jejich pohledu na svět, na Boha, na vědu. Jak se smějí, že víra v Boha přece nemůže automaticky znamenat nevíru v poznání a rozvoj a jelikož jsou tady, jejich slovům opravdu věřím. Jedna evangelička a druhá katolička, bez zábran se bavíme o pohledu na homosexuály, sexu před svatbou i rozvodech. Překvapují mě jejich názory, jich zase ty mé, překvapují se i navzájem. Když nás nedostatek času přinutí debatu ukončit, děkují mi za můj otevřený přístup. Já jim děkuji za to samé.

První odpolední workshop, který jsem si ráno toho dne vybrala, je na téma businessu. Externista Juraj Kovář, který přijel na jediný den kvůli tomuto workshopu, na nás od začátku chrlí kupu informací a otázek. Popisuje nám desatero k podnikání, ve kterém jsou kroky jako 1. Nápad se nenajde, nápad se všimne nebo 9. Očekávejte, že plán A. nebude fungovat. Nakonec nás nabádá, abychom měli oči stále otevřené a že problémy jsou příležitosti. Workshop končí bouřlivých potleskem.

Další půl hodinovou pauzu mi „kradou“ účastníci, když si navzájem sdělujeme zajímavé postřehy a myšlenky z různých jiných workshopů. Někdo byl na Korupci, jiní na Právní argumentaci nebo na Studiu v UK a USA. Hltám informace o workshopech Feminismu a Ateizmu a jen mě mrzí, že jsem se na ně nezapsala. Mým druhým odpoledním workshopem je Psychologie zla. Lektor Maťo, absolvent bakalářského programu psychologie a neurovědy na Cambridgi a magisterského kurzu na Oxfordu, se nás ptá, zda si myslíme, že bychom byli schopni zabít nebo mučit člověka, kterého bychom ani neznali a nic by nám neudělal.  Pár rukou se zvedne a on nám pak experimenty jako stanfordský vězeňský experiment nebo Milgramův experiment dokazuje, že toho všeho jsme skutečně schopni. Popisuje řád koncentračních táborů a připodobňuje je k dobře zavedené továrně. Že tyto nacistické zvěrstva nebyli zapříčiněné probuzením našich nejniternějších zvířecích instinktů, ale právě naopak.

Na večeři jsem pořád ještě v šoku ze zla uvnitř nás, ale sedám si ke své college, do kterých nás hned na začátku rozdělili, a poslouchám zážitky ostatních. Všichni jsou nadšení, na kurzu neurovědy zkoušeli tabletku, která zablokovala senzory kyselosti, a tak se i citron zdál sladký. Také řešíme následující večerní program na téma Discover hledá talent. Domlouváme se na parodii politické debaty, kde Schwanzenberg bude spát, Zeman se s lahví becherovky nebude cítit dobře, Gašparovič to uvidí bílé na černém, Klaus bude popírat globální oteplování a obdivovat krásu Discover pera, Radičová slíbí, že přijde, ale pak bude volat z Bruselu, Nora Mojsejová bude mít dražší džíny než všichni přítomní a Fico nás oslní svými grafy a efektivitou své vlády. Jak při nácviku, tak při samotném provedení před porotou a diváky se bavíme.

Zábava pokračuje i nepovinným workshopem o hvězdách a vesmíru o půl jedenácté, kdy se svíčkami jdeme na louku k horám za areálem a pozorujeme hvězdy. K našemu úžasu jich hned několik padá a lektorka Irenka nám vysvětluje, co se děje. Skoro každý účastník něčím zajímavým přispěje a tak v trávě ležíme přes hodinu. Ke konci si za doprovodu kytary ještě zazpíváme Kometu.

Následuje další workshop o poezii, ale já už jsem příliš unavená, tak se kolem půlnoci vracím na pokoj. V posteli pak ještě další dvě hodiny s Maruškou a Káťou probíráme, co se událo, co nás zaujalo a jak se nám to tu líbí. Usínám s dvěma myšlenkami: tou první je sen o mé budoucnosti, jak se věnuji právu, ať už mezinárodnímu nebo vnitrostátnímu, jak studuji na UK a v Oxfordu, zasedám ve rwandském tribunále a pracuji pro OSN. Ta druhá patří Discoveru, týdenní letní škole v obci Podskalie na Slovensku, které se účastním a díky které takové ambice mám. Cítím obrovský vděk ke všem lektorům, že mi dali tuto možnost se vzdělávat a rozvíjet nad rámec běžných školních osnov. Přemýšlím, jak mě naučili mnohé věci chápat jinak, je to neocenitelná zkušenost. Nikdy bych nevěřila, že po tolika skvělých zážitcích z letošních prázdnin si toto budu myslet, ale poslední myšlenka, než definitivně usnu, je, že „Discover je najlepší týždeň tohto leta...“

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

PLUS

Anton Zajac: Jediná šanca pre Slovensko je nová slušná strana

Nežijeme v liberálnej demokracii, ale v oligarchii, hovorí spolumajiteľ Esetu Anton Zajac.

KOMENTÁRE

Ako delfíny neprežili v službách ruského štátu

Plán počítal s 500 druhmi zvierat. V súčasnosti je v oceániu asi tridsať zvierat.

TECH

Bývalý šéf Newyorskej univerzity: Šikovní ľudia tu boli skôr ako školy

Existujú rôzne formy univerzitného vzdelania, najdôležitejšie je nájsť študentom to najvhodnejšie, hovorí pre SME JOHN SEXTON.


Už ste čítali?